WABI RYVOLA
POSELSTVÍ - I. díl
Právě vychází dlouho připravovaný zpěvník obsahující písně Wabiho Ryvoly z let 1957 - 1974
 
Zpěvník, který uspořádal Petr Růžička - Růža, vydává Avalon jako svoji 103. publikaci a jedná se zatím o náš největší vydavatelský počin a to jak rozsahem - 312 stran, pevné desky i šitá vazba (aby zpěvník vydržel táhání po všech možných slezinách i vandrech), tak i množstvím spolupracovníků, akcionářů i použitého materiálu.
Obsahuje celkem 123 Wabiho písní napsaných v letech 1957 až 1974, velké množství fotografií (mnohé ještě nikdy nepublikované) z těchto let, vzpomínky k písním - o tom, jak vznikly, Wabiho životopis...
Se zpěvníkem vydatně pomáhala celá řada spolupracovníků, kteří zapůjčili fotografie, přidali vzpomínku, ilustraci, pomáhali s korekturou textu i notového záznamu a to:
Fredy Schubert, Marko Čermák, Tony Linhart, Vladimír Kapoun - Guri, Milan Hůrka - Vendi, Antonín Beneš - Talli, Petr Náhlík - Vokoun, Sava Klimeš - Slim, Vladislav Mařa - Boko, Stanislav Motl, Jan Hochman - Žanek, Kapitán Kid, František Heřman, Ludmila Böhmová - Leny, Aleš Slavík, Pavel Petrák, Bohumil Röhrich - Šedifka, Hana Dohnálková - Štěhně, Bohumil Šťastný - Bob, Pavel Jelínek - Čiča, Hanka Hosnedlová, Ladislav Barták, Kamil Kopřiva, Vladimír Forejt - Ringo, Jarmila Rybičková a další..
 
Zvláštní poděkování patří Alanu Ryvolovi, Mikimu Ryvolovi a Saše Ryvolové za vydatnou pomoc, zapůjčení Wabiho hudební pozůstalosti a nekonečnou trpělivost při našich nových a nových prosbách a dotazech.
 
Vydání druhého díl zpěvníku, tedy Wabiho písně z let 1975 - 1995, se má uskutečnit v roce 2013 a již v této chvíli obsahuje 154 písní, z toho 110 v notovém záznamu.
 
Se získáváním důležité části tolik potřebných finančních prostředků pomohlo i 277 akcionářů a akcionářek, kteří si prostřednictvím akciového certifikátu Hobousácké a.s. koupili zpěvník v předstihu a který jim bude předán na některém z následujících křtů a koncertů.
 
ZPĚVNÍK WABIHO RYVOLY LZE OBJEDNAT ZDE!
 
Koncerty spojené se křtem zpěvníku
 
PRAHA - středa 23. března v Divadle Gong, od 19: 30
Miki Ryvola, Kapitán Kid, Pacifik a Roman Horký
(Na tento koncert doporučujeme koupit si lístek v předstihu a to v sítích TICKETPRO, TICKETSTREAM, TICKETPORTAL a nebo přímo v Gongu v pondělí - pátek 14.00 - 18.00)
 
LIBEREC - středa 30. března v Experimentálním studiu v Lidových sadech, od 19:30.
Hraje skupina Větrno, hosté a fotografie, archivní nahrávky, filmové ukázky...
 
ČESKÉ BUDĚJOVICE - úterý 5. dubna v kabaretu U Váňů, od 19:30
Duo Blanice, Bágl
 
BRNO - pátek 15. dubna v sále Sýpka v Mediánkách, od 19:30
Duo Komáři (Béďa Röhrich - Šedifka a Míša Röhrich), Karabina a NaPaLM
 
PLZEŇ - středa 1. června v Měšťanské besedě
Miki Ryvola, Pavel Zajíc a Jim Drengubák (Nezmaři), Béďa Šedifka
 
Na každý z těchto koncertů můžeme poslat zvadlo s přesnými údaji, mapkou i dopravním spojením. Stačí, když si napíšete na mail tony.avalon@seznam.cz
 
Tony
 
     
Foto vlevo: Wabi v roce 1957, jako příslušník vojsk PTP
Foto vpravo: Wabi s pistolníkem Padem (z písně Made in Pade) na Fort Hazardu
 
Zpět na hlavní stranu ZDE!
 
----------------------------------------------------------------------------------------
 
SNĚM LIGY LESNÍ MOUDROSTI na Kosím potoce
 
Česká Liga lesní moudrosti slaví 20 let od svého znovuzaložení a rovněž i 150 let od narození svého zakladatele Ernesta Thompsona Setona. Letošní červencový sněm, spojený se stylovým tábořením, se proto nesl v duchu těchto oslav v krásném prostředí údolí Kosího potoka poblíž Plané u Mariánských lázní, kde Liga lesní moudrosti vlastní dvě velké louky.
Hned po našem příjezdu jsem se nestačil divit, kolik potkáváme známých tváří z vandrů a trampských akcí a za chvilku už to vypadalo na menší bolístku v kloubu pravého palce. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že Liga je trampská organizace, přesto si dovolím napsat, že jde o trampingu velmi blízké seskupení, které v mnohém trampy obohatilo a naopak.
Na obou loukách - dolní a horní, bylo velké množství týpí, šeltrů a vigvamů a těžko odhadnutelný počet lidí oblečených většinou v indiánském, ale bylo možno spatřit i pár skotských horalů, hezkých dívek v oblečení amerických osadnic, „nefalšovaného“ slovenského baču a samozřejmě spoustu dětí.
 
Byli jsme zde tři dny a za tu dobu jsme se mohli zúčastnit, či zvědavě okukovat soutěž v lukostřelbě, kdy terčem i cenou pro vítěze byly velké melouny, soutěže v rozdělávaní ohně třením dřev (nejrychlejší rozdělání ohně bylo za 44 vteřin) a křesáním (za 9 vteřin), taneční Pow Wow, výstavu woodkrafterské tvořivosti (nože, luky a šípy, dlabané nádoby ze dřeva, tomahavk, indiánské vybavení do týpí, ozdoby a spoustu dalších krásný věcí).
Dobrou zábavou byla soutěž nazvaná Setonův lívanec ( jednalo o tradiční soutěž podle někdejšího Setonova Camp Fire Clubu), kdy soutěžící museli rozštípat polínko, třením dřev rozdělat oheň a na naštípaném dřevu co nejrychleji usmažit lívanec, který po chuťové i vizuální stránce hodnotila přísná a mlsná dámská porota. Zapomněl jsem totiž dodat, že až na jednu výjimku byli soutěžícími samí muži. Byl to veselý pohled na dlouhou řadu lívance smažící bojovníky a hladově čekající velkou vlčí smečku dětí, kterým byly lívance po verdiktu poroty věnovány.
Co se týče dětí, tak šlo o ideální tábor pro ně, kde se mohly vyřádit pod nenápadným dohledem dospělých. Krásně to bylo vidět po velkém lijáku, kdy se na horní louce utvořila velká louže a po chvilce už bylo vidět tlupu dětí, jak se do ní s rozběhem vrhají a kloužou v gejzírech kalné vody vpřed, obklopení smějícími se dospělými. Hotový woodcrafterský Woodstock. O chvilku později již umytí malí bojovníci a bojovnice pod zastřešeným sněmovištěm kreslili obrázky z tábora jako o závod a odměnou jim byla výstavka jejich kreseb rozvěšených kolem sněmoviště.
Když už jsem u těch výstav, tak zajímavým počinem byla výstava fotografií, obrazů,ilustrací, keramiky a dalších výrobků od přítomných členů Ligy, která se uskutečnila v Michalových horách v tamním kostele. Výstava byla zároveň spojená i s koncertem přímo z kůru - sborový zpěv, slovenské lidové písně hrané na fujaru, improvizace na panovu flétnu a další dodávalo výstavě velmi zvláštní i příjemnou atmosféru.
Sněmu předcházelo dopolední shromáždění všech účastníků, kteří v průvodu nesli na tyčích stuhy. Červené stuhy byly se jmény fungujících kmenů a na černých byla jména kmenů zaniklých. Všechny tyče se potom seskládaly do sebe, jako při stavbě týpí. Bylo to velmi symbolické, vidět pohromadě červené i černé stuhy všech 86 kmenů Ligy lesní moudrosti spojených v jeden celek.
Samotný sněm měl velmi slavnostní atmosféru.
Oheň byl rozdělán třením dřev a hranice zapálena ze čtyř směrů. Ohnivec Ligy Ablákela pronesl úvodní projev a dvojice stylových a hlavně vtipných moderátorů v kvádru s motýlem a v korálkovaných mokasínech uvítala všechny přítomné členy Společnosti ligové. Ocenil jsem tento nápad, jak odlehčit atmosféru tohoto setkání, aby na jeho účastníky nepadala tíže „historického okamžiku“, ale zároveň aby nešlo o lacinou parodii na různé televizní vyhlašovací ankety.
Sněm trval tři hodiny a byl spíše bilancující s ohledem na výročí.
Přítomní „otcové zakladatelé“, jmenovitě Logan, Willy a Biminiji vzpomínali na dobu dávno-nedávno minulou, k nim se přidal Tokaheya, náčelník Ligy z let přelomu tisíciletí, Perry s Čiksikou udělili Orlí péra za zásluhy o Ligu, což je jakási obdoba našich potlachových placek. Své slovo měla pochopitelně i současná náčelnice Trnka. Zahrála se i pohybová báseň o Kosích vílách, což je velmi těžko popsatelná taškařice a kmen Sokoli se blýsknul divadelní scénkou ze života E.T.Setona. Samozřejmě, že vtipně. Byl jsem rád, že se sněm odehrával v odlehčeném duchu, ačkoliv bylo zřejmé, že ho všichni berou vážně.
Po skončení sněmu vypuklo již zmiňované Pow Wow a velké hostina o několika desítkách různých chodů, neboť každý kdo mohl, tak něco uvařil, upekl či uklohnil a donesl na hostinu ostatním na společné stoly a že jich bylo dost. To mi přišlo rovněž velmi inspirující a dokážu si něco podobného představit večer u ohně trampského potlachu.
 
A co dál k Lize lesní moudrosti
Když jsme se Sylvou odcházeli dál údolím Kosího potoka tekoucího do Mže, nesli jsme si sebou dobrý pocit ze společnosti nám hodně blízkých lidí a to jak názorově tak i lidsky. Ačkoliv to tak nevypadá, je Liga lesní moudrosti dětskou organizací, protože nadpoloviční většina z asi tisícovky jejích členů jsou děti, sdružené v různých kmenech s romantickými názvy - Osmaka Opo, Wallowa, Huascarán, Sacagawea, Ťapáč, Jestřábi a další (to píšu proto, že se „bejbybům“ nevyhnul ani trampům, co si tak všímám, tak kdybyste hledali pro děti nějaký oddíl, který jezdí i do lesa, což dnes nebývá pravidlem, je po čem sáhnout). Co se mi ale dále na Lize líbí, je generační propojenost, protože vedle dětských kmenů v pohodě existují, na sněmu viditelnější kmeny dospělých - třeba Drum bun (rumunské přání dobré cesty), Jezerní lidé nebo Wahpeton, či společné rodinné kmeny dospělých i děti, jako je například Velká rodina. Přeji proto Lize lesní moudrosti aby dál bezpečně proplouvala úskalími dnešní doby a nikdy nenaplnilo to známé Quonabovo rozloučení z knihy Rolf zálesák od E.T.Setona:
Moje moudrost je lesní moudrost. Ale lesy mizí. Za pár let už tu nebudou a moje moudrost bude hloupostí.
Ale aby nadále platila věta od téhož autora:
Protože jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby z ní i jiní mohli pít.
 
Tony A.
 
FOTOGRAFIE ZE SNĚMU A TÁBOŘENÍ (najdeš v nich nejen všechny v článku popisované události, ale i další, o kterých jsem s prostorových důvodů nepsal) jsou na: http://tonyavalon.rajce.idnes.cz/

 
Zpět na hlavní stranu ZDE!
 
------------------------------------------------------------------------------------
 
TRAMPSKÉ MUZEUM VYKROČILO VPŘED
V úterý 3. listopadu se v Hradčanech u Tišnova konala slezina ve věci připravovaného Trampského muzea, kterou svolalo trampské sdružení Naše muzeum, tedy kamarádi Prcek (Hradčany u Tišnova), Paddy (Praha) a kamarádka Zuzana (Brno).
Protlachat o tomto záměru a dozvědět se něco podrobnějšího přijeli: Hanka Hosnedlová, Bohumil Röhrich-Šedivka, Petr Náhlík -Vokoun, Jura Cancák a Pavel Jelínek – Číča, Igor Kučera - Drobek z trampského časopisu Oslavské boudy, Mirek Duda - Zajac z trampského časopisu Cesty, Karel Venzara - Windy Bill, Fedor Skotal - Ňuf, Jana Skotalová, Michael Antony - Tony, Jozef Zelner - Pekelník z internetového časopisu Tramp-net.
Můj osobní dojem ze setkání, přes počáteční skepticismus, je takový, že po několika letech, které uběhly od počátečního nápadu utvořit muzeum, či reprezentativní expozici věnovanou Českému a Slovenskému trampingu je cíl asi nejblíže. Trampské sdružení Naše muzeum má jasnou představu, stojí pevně na zemi a hodlá spolupracovat se všemi, kteří projeví o tuto spolupráci zájem. Což se projevilo i při tomto setkání, které trvalo mnohem déle, než bylo plánováno a na kterém proběhla opravdu plodná diskuze.
O co tedy jde.
V minulém čísle Puchejře se Hanka podrobně rozepsala o spolupráci s Národním muzeem, na přípravě trampského muzea. Mezitím uběhl nějaký čas a věci se daly do pohybu a nejen tím setkáním v Hradčanech.
Sdružení Naše muzeum nemá potřebu „organizovat tramping“, chce jen zachovat pro budoucnost co nejvíc věcí a informací o trampingu.
Trampský sbírkový fond, který chce Naše muzeum s pomocí kamarádů a kamarádek dát dohromady, bude umístěn v zabezpečených depozitářích Národního muzea, kde mu bude nejen věnována veškerá odborná péče a ošetření, ale bude současně připraven ke zpřístupnění veřejnosti.
Nebude se jednat pouze o trampské předměty vandrovní potřeby, ale i o písemnosti, kroniky, cancáky, knihy, časopisy, písničky, filmy, zvukové záznamy a další archiválie, které se zároveň převedou do elektronické podoby a budou dostupné všem zájemcům, samozřejmě s vynecháním některých citlivých údajů, jako jsou místa trampských kempů a další.
Po generální opravě budovy Národního muzea v ní bude vyčleněn stálý výstavní prostor pro trampskou expozici. Ano, přímo tam, tedy na nejprestižnější muzejní půdě u nás!
Kdo by měl zájem pomoci s tímto záměrem a nebo by se zatím jen rád dozvěděl víc, tak má možnost hned začátkem roku a to o víkendu 8.-10. ledna. V pátek je setkání s kamarády, kde se proberou záležitosti kolem muzea a v sobotu, pro ty kdo budou mít zájem, se půjde vandrem na Stříbrný díl, spojený s klasickým zimním tábořením.
 
Trampské sdružení Naše muzeum hledá spolupracovníky! A je pouze na trampech, jestli si nechají ujít takovou příležitost a nebo se jí chopí. Podobná šance se už asi opakovat nebude.
Kontakt:
NAŠE MUZEUM
Tišnovská 9
Tišnov - Hradčany
663 03
 
Mail: prtis@volny.cz (Miroslav Navrátil - Prcek)
 
Zároveň vznikají webové stránky Naše muzeum, hned jak budou hotové, tak zveřejníme odkaz.
 
Tony A.
 
Zpět na hlavní stranu ZDE!